Článek v Kladenském deníku
Buštěhrad - Při prvním pohledu na práci manželů Rakových z Buštěhradu bylo jasné, že v brusičské a malířské dílně vládne pevná a jistá ruka. Neuvěřitelné tvary vznikají pod brusem a ještě zajímavější pod štětcem.
Je jasné, že profesní rutina si s nimi tyká. Tomáš a Michaela se seznámili ve sklářeském učilišti v Novém Boru. Už tehdy věděli, že společný život, tři děti a práce se sklem je to, co oba milují. Michaela po krátké odmlce, kdy pracovala u kresleného filmu, se brzy vrátila a kreslí dál, ale na sklo. Není motiv, který by neuměla. Je jedno, zda si zákazník přeje namalovat pohlednici z roku 1914, zvířecího miláčka nebo portrét. K práci jí slouží asi stočtyřicet štětců, každý z nich na jiný tah.
Tomáš zdědil brusičské řemeslo po dědovi. Čirou kalíškovinu, jak se říká polotovarům, dováží se Slovenska z Lednické Rovné a z Crystalexu. Po malování a rytí skleničky, poháry a korbele v peci pak při teplotě 540°C dostanou tu správnou pevnost. Následně potuje sklo většinou do Prahy. Jak oba říkají, není snadné se probojovat do sítě obchodů. I když nabízejí ručně zdobené výrobky za podstatně nižší ceny, než se v hlavním městě prodávají, obchodníci to neberou. Nerozumí tomu. Jen zapálený obchodním ví, co je mu nabízeno.
Poslední rozpracovaná zakázka leží na stole. Starosta Buštěhradu si nechává vyrobit korbel s malovaným emblémem města.
Datum publikování: 15.1.2018